Očkování
Základní informace
Některé nemoci jsou vysoce nakažlivé a vyvolávají celý řetěz onemocnění až epidemie. Mohou nakazit rodiče, těhotné ženy, novorozeného sourozence nebo kamarády.
Plošné očkování (tj. u všech dětí) se provádí již přes 50 let a ukázalo se, že je to nejlepší prostředek, jak bránit vzniku a šíření infekčních nemocí mezi lidmi. U očkovacích látek se zjišťuje nejen jejich účinnost, ale i bezpečnost. Očkování má vaše dítě chránit, nemá byt pojato jako jakési vládní nařízení beze smyslu. Očkovací látky používané v naší zemi jsou stejné jako v západní Evropě. Byly odzkoušeny v řadě studií a jsou bezpečné.
Očkování v lidském těle napodobuje situaci, jako kdyby došlo k nákaze nemocí. Očkovací látky obsahují totiž složku získanou z původce onemocnění (bakterie či viru), která se nazývá antigen. Ten pak povzbuzuje imunitní systém k tvorbě ochranné protilátky. Při skutečné infekci jsou protilátky ihned schopné reagovat s onemocněním a tím zabránit těžkému průběhu.
Oproti minulým letům se počet antigenů (částice bakterií či virů, které rozezná imunitní systém a produkuje protilátky proti nim) v očkovacích látkách výrazně snížil. Oproti roku 2001, kdy očkovací látky obsahovali kolem 3000 antigenů, je to dnes jen 60. Počet aplikací klesl z 21 aplikací na 7 povinných aplikací do věku 19 let. I kdybychom najednou podali všechny povinné vakcíny dětského věku, zaměstnáme tím jen 0,1% imunitního systému dítěte. Z toho důvodu není třeba se obávat současného podání více vakcín najednou ( např. hexavakcína + vakcína proti pneumokoku, ev. i vakcína proti meningokoku ) – většina dětí na světě je tímto způsobem očkována, čímž se daří zejména rychle a včas navodit obranyschopnost kojenců proti nebezpečným infekcím a zároveň snížit počet nutných cest k lékaři.
Aby mohlo tělo vytvořit dostatečnou hladinu protilátek, musí být trénováno. Proto se musí některé očkování opakovat několikrát. Bezpečná ochrana předpokládá očkovat v doporučených časových bodech.
Včasné zahájení očkování zabezpečuje ochranu v nejchoulostivější fázi života – v kojeneckém a batolecím věku. Očkovací kalendář ČR odráží doporučení mezinárodních očkovacích komisí vyspělých zemí. Platí pravidlo: když správně chráníte, pomáháte své rodině a svým spoluobčanům. Některé očkování lze aplikovat současně s preventivní prohlídkou. Níže uvedený očkovací kalendář odráží nejvhodnější časové intervaly očkování.
Očkování má dvě základní funkce:
- individuální (chrání očkovaného jedince)
- kolektivní (pravidelné a plošné očkování brání pomnožení a oběhu původce infekce mezi lidmi).
Dítě, které není očkované (nebrání-li tomu jeho zdravotní stav), nesmí být přijaté do dětského kolektivu (jeslí či mateřské školy).
Kdy by se nemělo očkovat?
O tom rozhodne lékař u každého dítěte přísně individuálně. Obecně lze říci, že překážky v očkování mohou být dočasné, které vedou jen k oddálení očkování, nebo takové, které očkování brání trvale (těch je ale velice málo) – může to být jen proti některé nemoci, nebo se dítě nemůže očkovat vůbec.
Před očkováním je vhodné lékaři sdělit, vyskytuje-li se v rodině krvácivá choroba nebo je-li někdo z rodiny léčen pro vážnou nemoc imunitního systému či nádorové onemocnění.
Jak se má dítě připravit na očkování?
Od 2–3 let je vhodné dítěti předem říci, co se při očkování bude dít. Zabrání se tak jeho zbytečným obavám z neznámého, posílí se jeho odvaha a sebevědomí důležité pro lepší spolupráci při očkování.
Je vhodné dítě pozitivně motivovat – vysvětlit mu, že bude moci po očkování provádět věci, které by mu mohly být jinak nebezpečné – chodit do školky, jíst zmrzlinu na ulici, běhat s jinými dětmi apod.
Je vhodné srovnat mírnou a krátkou bolest při vpichu jehly s jinou mnohem větší bolesti, kterou dítě už zažilo – odření kolena, bodnutí včelou, pád z koloběžky…
Je možné na hračce předvést, jak bude očkování probíhat.
Jak se chovat po očkování?
Po zbytek dne by po očkování dítě nemělo být vystaveno větší fyzické či psychické zátěži.
Jaké jsou reakce po očkování?
Jakoukoliv reakci má jen malá část (několik málo procent) očkovaných dětí, většina z nich je v kojeneckém či batolecím věku.
Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Může to být už v den či následující den po očkování, u živých vakcín za 7–10 dnů. Tuto informaci vám sdělí lékař při očkování.
Reakce může být místní nebo celková. Obě pak mohou být očekávané nebo neočekávané (velice vzácné), přiměřené (fyziologické) nebo nepřiměřené (přehnaná fyziologická reakce nebo alergie).
Nejčastější místní reakce (v místě vpichu): zarudnutí, otok, bolest
Nejčastější celková reakce: teplota, únava nebo naopak podrážděnost, neklid, bolest hlavy, bolest svalů, bolest kloubů, trávicí potíže
Znovu je třeba připomenout, že reakce po očkování se objevují poměrně zřídka, závažné reakce velmi zřídka. Naproti tomu jsou komplikace infekčních nemocí daleko častější a mohou probíhat velmi těžce až vážně. Právě tyto mohou být eliminovány pomocí očkování.
Kdy kontaktovat lékaře po očkování?
Při horečce přes 39 °C, neztišitelném pláči trvajícím několik hodin, při zarudnutí či otoku v místě vpichu dosahujícím 10 cm, objeví-li se přechodné obrny nebo křeče, případně krátkodobé bezvědomí, nebo objeví-li se závažnější reakce během dvou až tří hodin po očkování.
Přehled očkování
V České republice lze rozdělit očkování do třech kategorií:
- Povinné očkování dle platné legislativy – viz Očkovací kalendář.
- Nepovinné očkování zcela nebo částečně hrazené státem – jedná se o očkování, které je státem prostřednictvím pojišťoven plně nebo částečně hrazeno, pokud se podá v určitém věkovém rozmezí (podmínky úhrady jsou uvedeny ve spodní části Očkovacího kalendáře). Jedná se o očkování proti pneumokokovým nákazám, proti meningokokovým nákazám a prevenci prekancerózy (předrakoviny) děložního čípku. Bez vazby na věk je hrazeno očkování proti onemocnění covid-19.
- Nepovinné očkování za úhradu – patří sem například očkování proti průjmovému onemocnění způsobenému rotaviry, proti chřipce, proti klíšťové encefalitidě, proti infekční žloutence typu A atd.